Nejprve je nutné vydefinovat jednotlivé pojmy, se kterými se bude pracovat. Stručný psychologický slovník (1987) definuje schopnosti jako individuálně-psychologické vlastnosti osobnosti, které jsou podmínkou pro úspěšné vykonávání určité produktivní činnosti. Schopnosti se projevují při osvojování si činnosti v tom, jak rychle a důsledně, snadno a trvale si individuum při stejných ostatních podmínkách osvojuje způsoby organizace a vykonávání této činnosti. Předpokládá se, že schopnosti se utvářejí na základě vloh. Úroveň a stupeň rozvoje schopností vyjadřují pojmy „talent“ a „genialita“. Nadání může být chápáno z různého pohledu, může jít o:
Víceznačnost již takto definovaného pojmu nadání poukazuje na vícero aspektů problému studia nadání, což si budeme společně ilustrovat i v této kapitole.
je zde definován jako vysoká úroveň rozvoje schopností, především speciálních. O talentu se usuzuje na základě výsledků činnosti člověka, které se vyznačují novostí, originalitou přístupu.
Na úvod je nutné poznamenat, že problematiku studia nadaných jedinců provází značná nejednotnost v přístupech a definování jejich vlastností jako např. inteligence a tvořivost. Dokonce i míra inteligence a tvořivosti u nadaných lidí je chápána některými teoretiky nadání různě. Proto je nyní na místě specifikovat, kdo je chápán jako nadané dítě, nadaný žák či nadaný jedinec a také nastínit některé známé teorie nadání.
Mezi teoretiky nadání neexistuje jednoznačnost v rozlišování pojmů nadání a talent. V této publikaci budeme také používat pojmy nadání a talent, stejně tak nadaný a talentovaný žák jako synonyma. Vždy při tom máme na mysli mimořádně rozumově nadané žáky.
Američtí experti DeHaan a Havighurst (1957 in Tannenbaum, 2000) definovali druhy nadání, které se uplatňují i v současném rozlišování akademických talentů. Jde o následující kategorie: intelektové schopnosti, kreativní myšlení, vědecké schopnosti, vůdcovství ve společnosti, mechanické (zručné) schopnosti, talent v krásném umění.
Intelektové schopnosti nejvíce souvisí se školní úspěšností. Zahrnují verbální, početní, prostorové, paměťové schopnosti a faktory uvažování v rámci základních rozumových funkcí. Kombinace těchto schopností je základem pro další druhy talentů, jako např. v umění či vůdcovství. Kreativní myšlení je definováno jako projevy skrze složité mentální procesy zahrnující schopnost rozpoznat problém, pružnost myšlení, schopnost tvořit myšlenky či produkty a vymýšlet nové využití objektů a materiálů. Vědecké schopnosti jsou schopnosti využití čísel a algebraických symbolů. Nesou v sobě aritmetické uvažování, zvídavost ve světě přírody a schopnosti využívání vědeckých metod. Vůdcovství neboli manažerské schopnosti (leadership) ve společnosti jsou schopností pomáhat skupině dosahovat vytyčených cílů a zkvalitňovat mezilidské vztahy. Je to důležitá vlastnost pro vedoucí osobnosti v průmyslu i ekonomice, v pracovních skupinách, profesních organizacích a mezinárodních agenturách. Zručné schopnosti (jinak známé jako řemeslné umění) jsou úzce spjaty s talentem v umění, vědě i strojírenství. Úspěch spočívá na schopnosti manipulace, prostorové představivosti a vnímání vizuálních vzorů, detailů, podobností a rozdílů. Talent v krásném umění je vyžadován po umělcích, spisovatelích, hudebnících, hercích a tanečnících.
Základním předpokladem pro vymezení nadání je úroveň rozumových dovedností. Většina autorů se dnes již shoduje, že na nadání není možné usuzovat z pouhopouhého výsledku inteligenčního testu. Každopádně se ale většina odborníků v této oblasti shoduje, že intelekt tvoří základ pro rozumové nadání. Než se budeme podrobněji zabývat některými pojetími nadaných dětí, je vhodné si vymezit kritéria intelektového nadání podle výsledného inteligenčního kvocientu. Stupně nadání podrobně rozpracoval F.Gagné (in Jurášková, 2003) jako „metricky založený systém“ s hranicemi podle IQ skóre.
Osobně se více ztotožňuji s odlišným členěním intelektového nadání, které uvádí S. M. Nordby (in Jurášková, 2003):
Obrázek představuje Gaussovu křivku rozložení intelektu dle směrodatných odchylek - V rozmezí šesti směrodaných odchylek se pohybuje téměř 99% veškeré populace (Chráska, 2000).
Hranice IQ 130 jako rozlišující znak výrazného nadání přijala i mezinárodní organizace Mensa, která sdružuje jedince s vysokým intelektem. Dá se říci, že ve většině odborné literatury je hranice intelektu 130 bodů IQ považována za projev (vysokého) nadání, které je hodné speciální pozornosti. Této hranice dosahují zhruba 2 – 3% celkové populace.
Od počátku 19. století, kdy se odborníci začali systematicky věnovat studiu rozumového nadání a začali se jej také snažit přesně změřit, přicházela na svět také různá pojetí nadaných dětí a různá doproučení, co je s těmito dětmi třeba ve škole ale i v širším sociálním prostředí dělat, aby jejich rozumové předpoklady nezůstaly nevyužity. Jedna z klíčových definic nadání pochází ze zasedání Columbus Group z roku 1991. Říká, že „nadání je asynchronní (nerovnoměrný) vývoj, ve kterém se kombinují zrychlené rozumové schopnosti a zvýšená intenzita k vytvoření vnitřních zkušeností a povědomí, které jsou svou kvalitou odlišné od normy. Tato nerovnoměrnost se zvyšuje spolu s vyšší intelektovou kapacitou. Tento fakt - tato jedinečnost - činí nadané obzvláště zranitelné a vyžadují tak změny v rodičovské výchově, školním vzdělávání i poradenské činnosti, aby se mohli optimálně rozvíjet“. (Columbus Group, 1991)
